Barbecue

Jak jistě víte, BARBECUE znamená grilování na zahradě, zahradní piknik s opékaným masem – a to především s kotletami, hamburgery, žebírky nebo klobásami – a k tomu speciální BBQ sauces. Co už možná nevíte, že etymologicky pochází barbecue ze španělského slova barbacoa, což znamená rošt, ale vlastně to byly zelené klacky naskládané nad žhavým popelem, na kterých domorodci v Karibiku udili a pekli ulovenou zvěř.

V 50. letech patřilo v Americe ke každé správné zahradní party něco si opéct a pozvat k tomu sousedy (podle prastaré americké tradice pocházející z občanské války, kdy zabití prasete byla příležitost pro neighborhood celebration). Dalšími oficiálními názvy takových grilovacích eventů jsou grill outs nebo cook outs.

Celonárodní opékací mánie se chytli zruční obchodníci, pročež byly v 50. letech houfně zakládány celonárodní sítě fast food restaurantů, jako např. King Burger (1954), v kterých si Američané začali vesele zakládat na tuk i pro generace příští. Vždyť chutná meníčka se skládala z těch nejnezdravějších smaženek, smaženic, chipsů, sladkých zmrzlin a cukrových limonád nebo piv.

Též se formou "take away" (vezmi s sebou) dobře prodávaly mexické speciality, různé burritos, tacos nebo tortas.

Pokud to vezmeme rychlou zkratkou přes Aljašku, octneme se gastronomicky v Sovětském svazu, kde si hrdinsky pracující sovětští lidé pochutnávali tak leda na samohonce (ruská doma pálená kořalka), zelných pirožkách a speciálním sovětském bujonu, který spočívá v tom, že se do vývaru ze slepice hodí natvrdo (!) uvařené vejce.

Pokud byste náhodou chtěli udělat stylový sovětský raut z té doby a své hosty chtěli uctít a ne urazit, můžete využít mnoha národních kulinářských inspirací, včetně orientálních, kterými nic nezkazíte a budete stále stylově v obrazu.

Tehdejší SSSR měl totiž západní hranici s Polskem a dnešním Slovenskem, v eurasijské zóně zabíral Moldávii, Ukrajinu, Gruzii až po Tádžickou SSR, která hraničí s Čínou, a na východ se dál táhl po vzoru carské Rusi až na Kamčatku!

Takže od ukrajinských borščů, běloruské šči, rybích, masových, uzenkových soljanek, gruzínské rožněné skopové mcvadi, tatarské azu až po pravé sibiřské pelmeně – všechno dobře.

Co se týče Čech, tak tady jste si v sobotu ráno vystáli frontu na gothajský salám, na osobu vám prodali tři neoloupaná kolečka (ač byl po měnové reformě v roce 1953 zrušen přídělový systém) a mastné plátky se pak smažily k nedělnímu obědu obalované jako řízek.

Masa bylo málo nebo vůbec, piva bylo dost, taky rumu a vodky, tenkrát "letěly" v gastronomii lidové automaty Koruna a Lucerna, mládež pak se srocovala po cukrárnách, kam se chodilo na kafe, zmrzlinu s karamelem a dorty.